Dopis na rozloučenou
26. 1. 2013
Písmo na bílém papíře,
takových je po světě tisíce.
-Co takhle uzavřít kompromis?
Nepiš tento rukopis,
nepřidávej pod něj svůj podpis,
a já slíbím, že tě nenechám jít na odpis.
-Proč ti mám věřit?
To dřív začně na Šťědrý den sněžit.
Tos mě měl již dříve řádně střežit.
-Pšt. Moc dobře víš, že jsi doteď má princezna,
že má láska k tobě je bezmezná,
a že ty jsi ta, co každý můj cit rozezná.
-K čemu jsou tyhle kecy?
To dřív rozluštím hlavolam ježka v kleci.
Raději bych vypila alkoholu s methanolem deci.
-Fajn, je to tvá volba, tvůj život,
jen si zapíchni do srdce ostrý hrot,
tak si kráčej vpřed,
neohlížej se za mnou zpět,
ale fakt jsem si s tebou jen nehrál,
já tě opravdu miloval.
Stejně má v sobě jen mráz,
nevěřila mu - zas.
Pero popadni,
a nezapomeň na to zásadní,
rozluč se alespoň dopisem s přáteli a rodinou,
třeba ti to prominou,
že nemůžeš v životě pokračovat,
vevnitř se nechat užírat,
a postupně a bolestivě umírat.
Stejně tě nebavilo prohrávat beznadějný boj,
a žít jak pouhý stroj,
proto uchop vražedný nástroj.
Zabij se, otrav se, zastřel se,
nepřemýšlej příliš nad tím,
nemusí tě to mrzet - zatím.
Avšak ještě předtím,
než skončíš v pekle - tam dole,
nech svůj dopis na rozloučenou ležet na stole...
:/
(polly*, 2. 2. 2013 11:09)